Ještě před 14ti dny jsem netušila, že se do něčeho takovéhoto pustím, ale včera jsem absolovala doposavad nejdrsnější (ale nejzábavnější) závod mého života.
Sparťanský běh lesem - 15 km s dvaceti překážkami. Většinu z nich nemám vyfocenou, ale aspoň pár z nich se Petrovi, který mě věrně doprovázel (a já nemohla být vděčnější), podařilo vyfotit.
Běh začal v deset ráno v neděli a končil v 1 odpoledne.
Když jsme vyběhli, říkala jsem si, že to tak strašný není - čistě jen klus po lesní pěšině, člověk si jen musí dávat bacha na kořeny, aby se nepřerazil a jinak pohoda...
Jak jsem se zmýlila!!
První překážku si vcelku pamatuju (mnoho z nich se mi už plete) - vcelku lehký přelez přes zkřížené klády. Druhá už byla drsnější - průlez uplně tmavým (klaustrofobie hadr) tunelem (dost nízkým na to, aby si v něm člověk nemohl sednout) z kopce, protože to byl závod, snažila jsem se proplazit co nejrychleji a podařilo se mi dokonale si roztrhat punčocháče (venku bylo okolo 5ti stupňů, když závod začal) a rozedřít kolena. Paráda.
No a pak už to šlo z kopce.
Teda - do kopce z kopce.
- výplaz po dokonale zablácené strži s pomocí lana (a klacků, stromů, kořenů a vlastních nehtů zabořených do bahna)
- brod ledovou vodou smíchanou s bahnem v překrásnou bahení - ovšem ledovou - lázeň
- plazení po břiše "Spiderman stylem" v bahně pod ostnatým drátem
- skoky přes dvou- až třímetrové jámy (pokud do nich spadnete nutno se rychle vyškrábat, jinak vás čeká nepříjemná sprcha hlíny)
- přelez přes dřevěné hradby bez jakýchkoli uchytů, jen po hladkém dřevě (což v kombinaci s osobou obalenou blátem proměňuje překážku v nepřekonatelnou skálu)
V tomto případě musím říct, že kdyby nebylo spolusoutěžících ochotných mužů, byla bych tam ještě dneska. Byli fakt super a pomohli mi přes hradby jak se dalo.
- táhnutí ohromného budru (kamenu) na řetězu
- nošení pytlů s pískem
- přehazování traktorových pneumatik
- skok přes klády nad vodou (voda měla teplotu cca 5C)
- přelezání klád nad vodou (opět kombinace bahnem obalených soutěžících a haldkých klád byla šílená)
- provazolezectví
- přelézání sítě ve výšce 15 metrů
- hod oštěpem
- traverzování
- absolutně nemožný šplh po laně
- souboj s gladiátorem
Prostě moje představa báječně stráveného nedělního odpoledne!!!
A jen tak mimochodem - každá překážka, kterou se nám nepodařilo zdolat, nás stála 30 anglličáků!! UF
Celkově jsem jich udělala kolem 200.
Byl to závod, který otestoval mojí vytrvalost a odhodlanost (bylo opravdu pár momentů, kdy jsem si říkala, že to už fakt ale opravdu nezvládnu) víc než maraton.
Taky jsem si uvědomila, jak moc je dobrý se spolehnout na ostatní lidi a případně jim pomoci, protože individualisti to měli v tomto závodě o mnoho horší.
Přežila jsem a Petr, který přišel jen vypomáhat, se těší na příští rok, že si to taky vyzkouší. Naše děti byly z fotek tak nadšené (hlavně Tobi), že se rozhodly, že poběží trasu pro děti - patnáctistovku s překážkami a stejně zabahněnou jako trasu pro dospělé.
Horolezecká stěna - normálně moje parketa, ale po 15 km a úplně obalená bahnem = propadák
klouzačka po horkotěžkým výšplhu na kopec bláta (zadek bolí!)
poslední čtvrt km - plazení bahnem, v tuto chvíli mám cca 0,1% energie v těle
...spíš se mi chtělo do toho bahna svalit a spát
ale dolezla jsem to UF
Stálo to za to!
Na pokraji smrti hladem.
Na pokraji smrti mrazem.
Na pokraji smrti vysílením.
Ale stálo to za to!



Gábinko,
OdpovědětVymazatjá to nechápu. To snad musí být fotomontáž!? A tos prý vůbec netrénovala?! No - máš můj obrovský obdiv!
Ira
Díky Sparťane za popsání úžasně šíleného nedělního dopoledne. Jsem na tebe hrdá. Děti šly také hned, nebo až příští rok? S Valy bychom také šly, kluci úplně nevím :)Akorát já bych zvládla nanejvýš tu děckou a i s tím bych měla co dělat. Pa má bahnivá hrdinko.
OdpovědětVymazat